THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zvukové zrkadlenie od Slovenských FAIRY TALE ma priviedlo do obrovských rozpakov, pretože hoci sa mi ich tvorba páči, hodnú chvíľu som nemal odvahu pustiť sa do recenzovania. Prečo? No asi preto, že popísať ich neuchopiteľnú tvorbu je viac ako nemožné.
Je to world music? Scénická hudba? Elektronika? Rock? Pop? Jazz? Ja neviem... možno z každého tak trocha a možno niečo celkom iné. Nech som premýšľal akokoľvek dlho, nenapadlo ma nič, s čím by som ich produkciu mohol porovnať. FAIRY TALE je hudobným projektom Peťa Kravca (manažér AENEAS a ex-manažér CHILL ON THE SUN) a Babo Kolárikovej (AENEAS, ex-CHILL ON THE SUN). Hudobná rozprávočka sa začína skladbou „Crystal“, v ktorej sa prelínajú sample, loopy a klávesy s beztextovým, takpovediac etnickým spevom Barborky. V podstate jednoduché a stále sa opakujúce hudobné motívy v kombinácii s dokonalým výkonom speváčky robia z tejto skladby skvost. V druhej skladbe „Theo“ je hudba doplnená aj o klasickejšie nástroje, ako je gitara, basgitara a husle. No gró muziky je stále v samploch a speve. Spev je už od tejto skladby dokonca miestami otextovaný. Tretia „Not Feel Love“, zaujme akustickou gitarou a nekonečným omieľaním jednoduchej vety v angličtine, ktoré aj napriek tomu nenudia ani chvíľku. „Not Feel Love“ plynulo prejde do predposlednej, zasnívanej „Sun & Moon“, na začiatku ktorej si vypočujeme krásny rozprávkový motív. V „Sun & Moon“ je spevu poskromnejšie, no na druhej strane ju ozvláštňuje zaujímavo nazvučené gitarové sólo a jednoduchý basový podklad. Krokmi a otvárajúcimi sa dverami začínajúca „Bonsai“ prekvapí bohatým vokálom v angličtine, ktorý sa plynulo strieda so slovenčinou, kombinovaný s mierne „nasratým“ detským hlasom.
V prípade tohto digipaku, ktorý sa mi dostal do rúk, neváham ani chvíľku a udeľujem plný počet bodov. Nie je podstatné to, či ide o world music, či niečo celkom iné... toto neriešim. Čo riešim? Že ide o nesmierne originálny projekt, na našej scéne doslova nevídanú záležitosť. Hudba tohto zoskupenia určite nebude pre široké masy, no určite dokáže niekoho potešiť. Škoda jedine krátkej stopáže, aj keď možno práve to je plusom...
Nie každodenný mix world music, scénickej hudby, elektroniky a mnohých ďalších... Originálna hudobná záležitosť s vynikajúcim ženským vokálom, nie pre masy, ale pre fajnšmekrov.
10 / 10
Peter „PiKey“ Kravec
- sample, loopy, klávesy, hlasy, basg. a ak. gitara
Barbora „Babo“ Koláriková
- spev
hostia:
Ľubo Pavelka
- zvuky bicích
Marek Škvarenina
- klávesy
Roman Mečiar
- gitara
Peter Gonda
- husl
Katka Engérerová
- husle
Jurko Ondrejmiška
- detský hlas
1. Crystal
2. Theo
3. Not Feel Love
4. Sun & Moon
5. Bonsai
Vydáno: 2005
Vydavatel: Agentúra Džem
Stopáž: 23:00
Produkce: Pikey
Studio: Džem štúdio
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.